Tak tady jsem pravda moc improvizovat nemohla, a tak jsem si dovolila zkopírovat od nejpovolanějších - klubu chovatelů výmarských ohařů - snad se nebudou zlobit.


FÉDÉRATION CYNOLOGIQUE INTERNACIONALE (FCI)
SECRÉTARIAT GÉNÉRAL: 13, Place Albert I - B 6530 THUIN (Belgie)
Standard FCI č. 99/ 13.2.2002 (překlad z  němčiny)

VÝMARSKÝ OHAŘ
(WEIMARANER)


s1- Země původu: Německo
- Datum zveřejnění platného originálu standardu:
  27.2.1990
- Uplatnění: všestranný lovecký pracovní pes (ohař),
  skupina VII. ohaři
- Klasifikace: sekce 1.1 kontinentální ohaři,
  typ "braque" s pracovní zkouškou

Celkový vzhled 

Středně velký až velký lovecky upotřebitelný pes pracovního typu krásných tvarů, šlachovitý, dobře osvalený. (Samčí, popřípadě samičí typ musí být výrazně zjevný.

Důležité proporce

Délka trupu v poměru ke kohoutkové výšce je asi 12:11.
Proporce hlavy: nosní partie je poněkud delší než partie lebeční.
Hrudní končetiny: délka od loktů ke středu záprstí a od loktů ke kohoutku je přibližně stejná.

Chování a povaha:

Všestranný, lehce ovladatelný, náružitý, ale spolehlivý, lovecky upotřebitelný pes se systematickým a vytrvalým hledáním, nikoli nadměrného temperamentu. Nos pozoruhodné kvality. Ostrý na škodnou i vůči lidem, nikoli však agresivní. Spolehlivý ve vystavování i v práci na vodě. Pozoruhodný sklon k práci po střelbě. 

Hlava:

Úměrná v souladu s velikostí těla. U psů širší než u fen, ale u obou je šíře mezi ušima
v proporcionálním poměru k celkové délce hlavy. Dobře vyznačený stop. 

Nos: 

Velký, přesahující spodní čelist, tmavě masové barvy, dozadu pozvolna přecházející do šedé. Morda dlouhá obzvlášť u psů, z profilu působící téměř hranatě, nosní hřbet rovný, často poněkud vyklenutý, nikdy ne proláklý. Pysky mírně převislé a stejně jako patro masově zbarvené, čelisti silné, líce osvalené, celkově působí hlava suchým dojmem.

Chrup:  Úplný, pravidelný a silný, silné čelisti, nůžkový skus (řezáky se otírají o sebe).

Líce: 

Svalnaté a výrazně vyjádřené. "Suchá hlava." 
Oči: 

Jantarově tmavé až světlé, inteligentního výrazu. Ve štěněcím věku blankytně modré. Kulaté, nepatrně šikmo uložené. Víčka dobře přiléhají. 

Uši: 

Široké a dosti dlouhé, dosahující téměř ke koutku tlamy. Vysoko a úzce nasazené, na konci špičatě zaoblené. V afektu lehce dopředu natočené, se záhybem. 

Krk: 

Ušlechtile působící a nesený, jeho vrchní linie klesající, svalnatý, téměř kulatý, ne příliš krátký, suchý. K ramenům se rozšiřuje a ladně přechází do hřbetní a hrudní linie. 

Trup: 

Od klesající krční linie přes dobře vyjádřený kohoutek přechází horní linie ladně - harmonicky - v relativně dlouhý, pevný a svalnatý hřbet, který není spáditý. Zadní část hřbetu není přestavěná. Poněkud delší hřbet není vadou, neboť je pro plemeno typický. Pánev je dlouhá a mírně šikmo postavená. 

Hrudník: 

Mohutný, nepřehnaně široký s dostatečnou hloubkou, dosahující téměř k loktům a s dostatečnou délkou. Dobře klenutý, nikoli sudovitý, s dlouhými žebry, předhrudí dobře vyjádřeno. Břišní linie lehce stoupající, břicho však není vtažené.

Ocas: 

Nasazení ocasu se nachází poněkud hlouběji pod hřbetní linií, než u jiných srovnatelných plemen. Je silný a dobře osrstněný. V klidu svislý, při pozornosti a při práci vodorovně anebo poněkud výše nesený. 

Pohlavní orgány 

Psi musí mít dvě viditelná, normálně vyvinutá varlata umístěná v šourku. 

Hrudní končetiny:

Hrudní končetiny jsou celkově vysoké, svalnaté, šlachovité, rovné a souběžné, nikoliv příliš široce postavené. Lopatky dobře zaúhlené, dlouhé, šikmé, dobře přilehlé, silně osvalené. Rameno šikmo položené dostatečně dlouhé a silné. Lokty volné a rovně přilehlé, nejsou vytočeny ven ani vtočeny dovnitř. Předloktí dlouhé, rovné.

Tlapy: 

Uzavřené a mohutné, rovnoběžné s podélnou osou trupu, prsty klenuté, delší střední prsty jsou znakem plemene a proto nejsou chybou. Bez paspárků. Drápy světle až tmavě šedé. Polštářky dobře pigmentované, pevné. 

Pánevní končetiny: 

Dlouhé, šlachovité, dobře osvalené, rovnoběžně postavené, nevytočené ven, ani dovnitř. Stehenní partie dlouhá, silná, dobře osvalená, klouby silné a napnuté. Bérec dlouhý, šlachy zřetelně vystupují. Hlezno silné a pevné. Nárt šlachovitý, postavený téměř svisle.

Chůze, pohyb:

V každé své části prostorný a plynulý. Pánevní končetiny rovnoběžné s hrudními. Skok ve cvalu je dlouhý a plochý, v klusu zůstává hřbet rovný, mimochod je nežádoucí. 

Kůže:  Silná. Dobře, ale nikoli příliš těšně přiléhající. 
Ostrstnění: 

a) krátkosrsté: krátká (ale delší a hustší než u srovnatelných plemen), silná, velmi hustá a hladce přiléhající srst. Podsada chybí anebo je jí málo.
b) dlouhosrsté: jemná, dlouhá krycí srst s podsadou neb bez ní. Hladká nebo lehce zvlněná. Srst je dlouhá 3-5 cm, na spodní straně krku, předhrudí a na břiše poněkud delší. Na ocase "vlajka". 

Barva: 

Stříbřitá, srnčí nebo myší šeď jakož i přechody mezi těmito odstíny barev. Hlava a uši jsou většinou mírně světlejší. Bílé znaky jsou přípustné pouze v nepatrné míře na hrudi a na prstech. Někdy bývá ve středu hřbetu více či méně znatelný tmavší "úhoří pruh". Psi s vysloveně červenožlutým pálením mohou při ocenění exteriéru obdržet pouze známku "dobrá". Hnědé pálení je těžkou chybou.

Velikost a hmotnost:

Kohoutková výška u psů je v rozmezí od 59 do 70 cm (ideální je 62-67 cm)
Hmotnost u psů je přiližně 30-40 kg
Kohoutková výška u fen je v rozmezí od 57 do 65 cm (ideální je 59-63 cm)
Hmotnost u fen je přibližně 25-35kg

 

Vady, závažné i vylučující najdete opět na stránkách klubu chovatelů VO www.weimaraner-club.cz

Eliz 1 rok

 
Tvorba webu pro chovatele