Tak tady jsem pravda moc improvizovat nemohla, a tak jsem si dovolila zkopírovat od nejpovolanějších - klubu chovatelů výmarských ohařů - snad se nebudou zlobit.
FÉDÉRATION CYNOLOGIQUE INTERNACIONALE (FCI)
SECRÉTARIAT GÉNÉRAL: 13, Place Albert I - B 6530 THUIN (Belgie)
Standard FCI č. 99/ 13.2.2002 (překlad z němčiny)
VÝMARSKÝ OHAŘ
(WEIMARANER)
- Země původu: Německo
- Datum zveřejnění platného originálu standardu:
27.2.1990
- Uplatnění: všestranný lovecký pracovní pes (ohař),
skupina VII. ohaři
- Klasifikace: sekce 1.1 kontinentální ohaři,
typ "braque" s pracovní zkouškou
Celkový vzhled |
Středně velký až velký lovecky upotřebitelný pes pracovního typu krásných tvarů, šlachovitý, dobře osvalený. (Samčí, popřípadě samičí typ musí být výrazně zjevný. |
Důležité proporce |
Délka trupu v poměru ke kohoutkové výšce je asi 12:11. |
Chování a povaha: |
Všestranný, lehce ovladatelný, náružitý, ale spolehlivý, lovecky upotřebitelný pes se systematickým a vytrvalým hledáním, nikoli nadměrného temperamentu. Nos pozoruhodné kvality. Ostrý na škodnou i vůči lidem, nikoli však agresivní. Spolehlivý ve vystavování i v práci na vodě. Pozoruhodný sklon k práci po střelbě. |
Hlava: |
Úměrná v souladu s velikostí těla. U psů širší než u fen, ale u obou je šíře mezi ušima |
Nos: |
Velký, přesahující spodní čelist, tmavě masové barvy, dozadu pozvolna přecházející do šedé. Morda dlouhá obzvlášť u psů, z profilu působící téměř hranatě, nosní hřbet rovný, často poněkud vyklenutý, nikdy ne proláklý. Pysky mírně převislé a stejně jako patro masově zbarvené, čelisti silné, líce osvalené, celkově působí hlava suchým dojmem. |
Chrup: | Úplný, pravidelný a silný, silné čelisti, nůžkový skus (řezáky se otírají o sebe). |
Líce: |
Svalnaté a výrazně vyjádřené. "Suchá hlava." |
Oči: |
Jantarově tmavé až světlé, inteligentního výrazu. Ve štěněcím věku blankytně modré. Kulaté, nepatrně šikmo uložené. Víčka dobře přiléhají. |
Uši: |
Široké a dosti dlouhé, dosahující téměř ke koutku tlamy. Vysoko a úzce nasazené, na konci špičatě zaoblené. V afektu lehce dopředu natočené, se záhybem. |
Krk: |
Ušlechtile působící a nesený, jeho vrchní linie klesající, svalnatý, téměř kulatý, ne příliš krátký, suchý. K ramenům se rozšiřuje a ladně přechází do hřbetní a hrudní linie. |
Trup: |
Od klesající krční linie přes dobře vyjádřený kohoutek přechází horní linie ladně - harmonicky - v relativně dlouhý, pevný a svalnatý hřbet, který není spáditý. Zadní část hřbetu není přestavěná. Poněkud delší hřbet není vadou, neboť je pro plemeno typický. Pánev je dlouhá a mírně šikmo postavená. |
Hrudník: |
Mohutný, nepřehnaně široký s dostatečnou hloubkou, dosahující téměř k loktům a s dostatečnou délkou. Dobře klenutý, nikoli sudovitý, s dlouhými žebry, předhrudí dobře vyjádřeno. Břišní linie lehce stoupající, břicho však není vtažené. |
Ocas: |
Nasazení ocasu se nachází poněkud hlouběji pod hřbetní linií, než u jiných srovnatelných plemen. Je silný a dobře osrstněný. V klidu svislý, při pozornosti a při práci vodorovně anebo poněkud výše nesený. |
Pohlavní orgány |
Psi musí mít dvě viditelná, normálně vyvinutá varlata umístěná v šourku. |
Hrudní končetiny: |
Hrudní končetiny jsou celkově vysoké, svalnaté, šlachovité, rovné a souběžné, nikoliv příliš široce postavené. Lopatky dobře zaúhlené, dlouhé, šikmé, dobře přilehlé, silně osvalené. Rameno šikmo položené dostatečně dlouhé a silné. Lokty volné a rovně přilehlé, nejsou vytočeny ven ani vtočeny dovnitř. Předloktí dlouhé, rovné. |
Tlapy: |
Uzavřené a mohutné, rovnoběžné s podélnou osou trupu, prsty klenuté, delší střední prsty jsou znakem plemene a proto nejsou chybou. Bez paspárků. Drápy světle až tmavě šedé. Polštářky dobře pigmentované, pevné. |
Pánevní končetiny: |
Dlouhé, šlachovité, dobře osvalené, rovnoběžně postavené, nevytočené ven, ani dovnitř. Stehenní partie dlouhá, silná, dobře osvalená, klouby silné a napnuté. Bérec dlouhý, šlachy zřetelně vystupují. Hlezno silné a pevné. Nárt šlachovitý, postavený téměř svisle. |
Chůze, pohyb: |
V každé své části prostorný a plynulý. Pánevní končetiny rovnoběžné s hrudními. Skok ve cvalu je dlouhý a plochý, v klusu zůstává hřbet rovný, mimochod je nežádoucí. |
Kůže: | Silná. Dobře, ale nikoli příliš těšně přiléhající. |
Ostrstnění: |
a) krátkosrsté: krátká (ale delší a hustší než u srovnatelných plemen), silná, velmi hustá a hladce přiléhající srst. Podsada chybí anebo je jí málo. |
Barva: |
Stříbřitá, srnčí nebo myší šeď jakož i přechody mezi těmito odstíny barev. Hlava a uši jsou většinou mírně světlejší. Bílé znaky jsou přípustné pouze v nepatrné míře na hrudi a na prstech. Někdy bývá ve středu hřbetu více či méně znatelný tmavší "úhoří pruh". Psi s vysloveně červenožlutým pálením mohou při ocenění exteriéru obdržet pouze známku "dobrá". Hnědé pálení je těžkou chybou. |
Velikost a hmotnost: |
Kohoutková výška u psů je v rozmezí od 59 do 70 cm (ideální je 62-67 cm) |
Vady, závažné i vylučující najdete opět na stránkách klubu chovatelů VO www.weimaraner-club.cz